Nový pohled na starou Evropu...

— Jagellonci – evropská dynastie.

Rozdílné modely jejich panovnické reprezentace vycházely ze zemských a regionálně specifických kulturních a konfesijních tradic. Dvorské umění jagellonských dvorů ve Vilniusu, Krakově, Praze a Budě bylo různorodé a nevyznačovalo se nárokem na stylovou jednotu, jakou známe např. z císařské Prahy posledních Lucemburků. Podrželo si však svou internacionální povahu, i když různě laděnou. Personálně propojené litevsko-polské jagellonské rezidence se ve druhé polovině 15. století orientovaly na západoevropské umění habsburského císařského dvora ve Vídni, aby krátce po roce 1500 podlehly fascinaci novými renesančními formami italské provenience, prostředkované s největší pravděpodobností královským dvorem v Budě. V jagellonské Praze se zase po výrazné porýnsko-hesenské etapě prosadila řada umělců a stavitelů jihoněmeckého a saského původu tvořících ve své většině stále v duchu pozdní gotiky. Naproti tomu královské Uhry byly již od dob Matyáše Korvína tradičně otevřené směrem k italským uměleckým inovacím. Kulturní a uměleckou výměnu ve střední Evropě také významně akcelerovaly úzké příbuzenské svazky Jagellonců s předními říšskými knížecími rody, v první řadě s Habsburky, ale i s Wittelsbachy, Wettiny či Hohenzollerny, jejichž dvory se následně proměnily ve vyhledávané kosmopolitní tribuny inspirativních setkání diplomatů, umělců a vzdělanců.

— Kulturní a umělecký rozkvět střední Evropy.

Za vlády Jagellonců působí na jagellonských teritoriích, tzn. na území historických státních útvarů Litvy a Polska, Čech, Moravy, Slezska a Lužice, jakož i Uher a Chorvatska, celá řada evropsky významných umělců. Jejich výtvarná díla, z převážné části evropské veřejnosti dosud neznámá, dokládají vrcholnou úroveň uměleckého prostředí ve střední a středovýchodní Evropě, naprosto srovnatelnou s tradičními uměleckými centry v Itálii, Svaté Říši římské či Nizozemí. Výrazová bohatost a stylová různorodost památek z jagellonské Evropy ukazuje nejen schopnost bezprostředně recipovat západoevropské a italské umění, ale i nepřehlédnutelný vlastní kreativní potenciál středoevropského prostředí, jehož umělecká produkce mnohdy sama vyzařovala inspirativní podněty na Západ.

— Dálkový obchod, důlní podnikání, zvláště těžba stříbra, zlata a soli, a rozvíjející se bankovnictví

přinesly blahobyt horním společenským vrstvám. Tehdejší elity neváhali vydávat ohromující částky na vlastní reprezentaci. Zvýšená poptávka po přepychově vybavených rezidencích a nákladně budovaných memoriálních komplexech zaměstnávala velké množství umělců, řemeslníků a stavitelů, kteří mnohdy putovali přes půl kontinentu od zakázky k zakázce, od jednoho dvora k druhému. Střední Evropa kolem roku 1500 rozkvetla. Krakov s nejvýznamnější středoevropskou univerzitou tehdy vyrostl v centrum vědeckých a technologických inovací a stal se domovem řady významných humanistických vzdělanců. Knihtisk umožnil nebývale rychlé šíření informací a způsobil na přelomu 15. a 16. století doslova mediální revoluci. Mobilita je tak právem považována za jednu ze základních integračních sil evropské kultury, i když na počátku 16. století čelila tváří v tvář osmanskému sultánovi Sulejmanovi I. vážnému ohrožení.

— Společenské postavení a prestiž umělců a stavitelů

se v době končící pozdní gotiky a začínající renesance výrazně zvyšuje. Prudce rostoucí poptávka přinášela umělcům značné bohatství, které jim zase otevíralo dveře k významným funkcím v městských radách. Ti nejúspěšnější požívali privilegovaného, na cechovních strukturách nezávislého postavení na aristokratických dvorech a ve službách vysokých prelátů. Nová situace na uměleckém trhu dalekosáhle ovlivnila i pracovní postupy v uměleckých provozech, pro které je právě kolem roku 1500 příznačná racionalizace vedená snahou vytvořit více s menšími náklady; v této době se poprvé hovoří o skutečně masové produkci. To poznamenalo i charakter samotných výtvarných děl, u nichž se rafinovanost a náročnost uměleckého zpracování stále častěji odvozovala přímo od movitosti a společenského postavení objednavatele. Umělecká tvorba získala pod vlivem šířících se humanistických idejí nové úkoly a témata; na rozdíl od dosud převažujících křesťanských námětů se do centra pozornosti dostává člověk a příroda.