Střední Evropa v centru pozornosti

Česko-německo-polský výstavní projekt představuje umění a kulturu ve střední Evropě na přelomu pozdního středověku a raného novověku a to nikoliv – jako tomu bývalo doposud – v omezujícím národním kontextu, ale vůbec poprvé v širokých mezinárodních souvislostech. Svým způsobem tak navazuje na divácky úspěšnou výstavu »Karel IV. císař z Boží milosti«, kterou v letech 2005/06 v Metropolitním muzeu v New Yorku a na Pražském hradě vidělo na 250.000 návštěvníků.

Střední a středovýchodní Evropa kolem roku 1500 byla politicky určena vládou litevsko-polské dynastie Jagellonců (1386–1572), jejíž příslušníci spravovali v postavení litevských vévodů a polských, českých a uherských králů rozsáhlá území rozkládající se od břehů Baltu až k Jaderskému a Černému moři. To je řadilo mezi teritoriálně nejmocnější královské rody starého kontinentu. Mocenskou převahu Jagellonců ve střední Evropě nabourali po roce 1526 až Habsburkové, kteří si své dominantní postavení na evropské politické scéně dokázali udržet až do počátku 20. století. Střední a středovýchodní Evropa tak existovala jako jeden dynasticko-správní celek, jako jeden kulturní región, dávno před vznikem národních států v 19. století a jejich sjednocením pod vlajkou Evropské unie na přelomu 20. a 21. století. Výstava tak divákům vlastně otevírá dvě časové perspektivy – jednu historickou a druhou současnou, jejichž interakce vyvolává řadu aktuálních otázek a pomáhá na ně nalézat historicky fundované odpovědi. A právě znalost společných kultur ních tradic, kritické vyrovnávání se s nimi a navazování na ně spoluvytváří základy dnešní evropské společnosti a stává se jedním z podstatných identifikačních rysů moderního Evropana.

Aktuálnost celospolečenského poselství těchto témat vyjadřuje vyjednávaná vysoká politická záštita nad výstavním projektem, jakož i členstvím řady významných osobností evropského i národního veřejného života v jeho čestných orgánech.